Nikdy nepřestávej věřit, i když se ti podlamují kolena.

Nenáročný cíl se nakonec přetočil v boj o bezbolestný život.

Vše začalo už na základní škole na prvním stupni. Do teď si vybavuji, co přesně se stalo. Po plaveckém výcviku jsem při chůzi po mokré podlaze uklouzla a spadla přímo na spodní část páteře. Vzpomínám si, že sanitka pro mě nejela a nikdy nikdo problém neřešil. Neřešila se ani vznikající boule na křížové kosti, která byla stále více výraznější a kterou mám do teď. Nějakou dobu mě to neomezovalo, až do chvíle dalšího úrazu. 

Všechno se stalo ve velké rychlosti.

V únoru roku 2013 jsem při tréninku gymnastiky při posledním saltu vpřed z výšky dopadla zpevněná na obě špičky. V tom jsem najednou ztratila rovnováhu, uklouzli mi špičky nohou na žíněnce, kolena se mi prohla do oblouku a horní část těla automaticky letěla dopředu, aby to vyrovnala. Díky hypermobilním kloubům jsem z toho vyvázla bez přetržených a utržených vazů. Domů jsem odešla po svých.

Bod zlomu nastal čtvrtý den poté, kdy jsem se vzbudila a od prvního pohybu nohou jsem věděla, že je zle.  Pocítila jsem divné pocity v pravé noze, jako kdyby nebyla má. Při zvednutí se z postele jsem pocítila ostré bolesti v celé pravé noze a bolestivou nestabilitu celého kolene. Byla jsem okamžitě odvezena na pohotovost, kde jsem se nic nedozvěděla. Řekli mi, že za pár dní to bude lepší a stáhli mi koleno obvazem. Tím začalo kolečko obíhání pohotovostí, ortopedů, chirurgů, neurologů, apod.

Důvěra k doktorům bez výsledku.

V té době jsem byla velmi naivní a důvěřovala doktorům. Bolest neustoupila, noha byla čím dál víc nestabilní a začala se do toho všeho podlamovat. Podlomení přišlo častokrát opravdu nevhod a zažila si, jaké je to spadnout na schodech, na eskalátorech, ale také na rovné zemi. Nechápala jsem, co se se mnou děje. Řešila jsem to s ortopedem, který mi oznámil bez testů přetržený zevní postranní vaz. Operace žádná a řešení mělo pouze ortézu a rehabilitace. Podstoupila jsem je každý týden několikrát. Snažila se cvičit a nosit ortézu speciálně upravenou na boční vazy. Ortéza a rehabilitace pomohly a začala jsem chodit i bez berlí. Tato doba bez berlí netrvala moc dlouho, než jsem opět spadla na chodníku.

Poranila jsem si při pádu kotník natolik, že byla nucena další ortéza a berle na nějakou dobu. Bylo mi opět řečeno, že jsou to vazy v koleni, které je extrémně nestabilní. S konečným výsledkem jsem se nechtěla smířit, kde mi bylo řečeno nestabilní koleno. Narazila jsem na úžasného doktora, který se snažil zjistit co se se mnou děje. Poslal mě na MRI. Vazy, kosti, svaly vše bylo v pořádku. Začala jsem být z toho frustrovaná, když ani doktoři neznají moji příčinu. Stále dokola rehabilitace a další vyšetření. Pohybový test ukázal, že mi přestává fungovat stehenní sval. Bylo mi oznámeno poškození vazů a velká slabost stehenního svalů. Zoufalá jsem si sedla v čekárně a říkala si, co bude dál, to si mě budou doktoři stále přehazovat od jednoho k druhému?

Nejhorší vyšetření v mém životě.

Fyzioterapeutka mi šáhla na zadní stranu pravého stehna a já neměla páru o tom, že se mě dotýká. Byla jsem vyděšená. Necítila jsem již celou pravou nohu. Chodit jsem mohla, ale necítila jsem žádný dopad, žádné ohnutí kolene, žádné zvednutí prstů. Opět jsem skončila na pohotovosti, kde mi byly doporučeny léky. Brát jsem je musela, bolesti s tím spojené byly opravdu příšerné. Po pár týdnech přestávaly léky fungovat a já musela zvýšit dávku. Mezitím mě ortoped poslal na další neurologii. Prošla jsem opět základním vyšetřením a byla jsem objednaná na vyšetření EEG a EMG.

Mezitím noha začala fungovat, po pár dnech opět nefungovala a takhle se to střídalo. Když jsem přišla na vyšetření EEG i EMG obě nohy jsem cítila dobře. V průběhu EMG jsem začala pociťovat necitlivost a šílené bolesti. Nikdy nezapomenu na slova paní doktorky, která mi oznámila, že to není možné a pokračovala. Až když jsem byla ve velkých bolestech, přestala. Pokročila k dalšímu kroku a tím bylo zavedení jehlové elektrody do stehna. „Zatnete, povolíte a pak jehlu vpíchnu„.

Zatnula jsem, povolila, doktorka vpíchla jehlu a s nohou byl konec. Měla jsem šílené bolesti, zatnuté stehno, které jsem neměla jak povolit, jelikož jsem celou nohu necítila a jehlu stále ve stehnu.  Po několika urgencích, že nohu necítím a mám bolesti mi stále bylo oznamováno, že to není možné. Jestli sval nepovolím, nebude moci dokončit vyšetření. Bolesti v noze a necitlivost celé nohy jsem popisovala neuroložce, která mi s klidným srdcem oznámila, že jsem přecitlivělá a mám jít domu. Bylo to nejhorší vyšetření ze všech. V den, kdy jsem se konečně cítila lépe, se mi bolest opět vrátila. Skončila jsem v sanitce, která mě odvezla do nemocnice. Dorazili jsme na pohotovost ve Vinohradech, kde mě odvezli na RTG, opět nic nezjistili.

Začíná moje kariéra osobního trenéra.

Na pár měsíců se to uklidnilo a já mohla alespoň minimálně fungovat. V té době jsem už dělala osobního trenéra a většinu času jsem studovala informace o mém problému. Věřila jsem, že mi to musí pomoci. V dubnu 2016 jsem stála ve frontě a to co se mi dělo klasicky s pravou nohou se najednou stalo i v levé noze. Otoky na křížové kosti se zhoršovaly a přestávaly mi fungovat i břišní svaly. Denně jsem studovala, jak tělo funguje a co by to mohlo způsobovat. Pravidelně jsem absolvovala kurz za kurzem a snažila se pomáhat lidem i sobě. Musela jsem nakonec začít nosit i břišně-bederní pás, který mě drží pohromadě.

Probudila jsem se a necítila jsem obě nohy.

V únoru 2017 jsem se probudila a poznala jsem, že je opravdu zle. Necítila jsem obě nohy. Psychicky jsem se z toho už zhroutila. Celý den jsem nemohla chodit. Nebýt mé nejlepší kamarádky Terky a knihy Miluj svůj život od Louise L. Hay, ten nejhorší den mého života bych nezvládla. Už to bylo moc dlouhé a pro mě opravdu náročné období. V hlavě se mi stále promítaly myšlenky, co dělám stejně, na nic jsem nepřišla. Po diskuzi s kamarádkou jsme se dostali k tomu, že půl roku před prvním úrazem jsem začala brát antikoncepci. Donutila mě se podívat na vedlejší účinky.

 

Neumíte si představit moje pocity, které jsem prožívala ve chvíli, kdy jsem četla všechny vedlejší účinky. Mezi nimi byly všechny projevy, které jsem si prožívala od úrazu. Nejen ty s nohama, ale bohužel i jiné.

  • Stavy dušnosti a výpadku dechu.
  • Bolesti střev a žaludku.
  • Poruchy pozornosti.
  • Infekce močového měchýře.
  • Devět měsíců v kuse opar na nose.
  • Bolesti zad.

 

Měla jsem chuť spálit příbalový leták okamžitě. Bylo mi příšerně. Probrala jsem to se spoustou známých, kteří mají v rodině lékaře. Všichni odsouhlasili vysazení. Rozhodnutí bylo jasné. Věřila jsem, že to zabere. Po několika dnech mi spolubydlící oznámila, ty jsi už začala cvičit? Koukla se do zrcadla a zjistila jsem, že mi samovolně narůstají nohy. Sáhla jsem si s radostí na nohy a v tu chvíli mi došlo, že je i cítím. Ten pocit po pěti letech byl neskutečný. Po měsíci jsem chodila více přirozeněji a mohla začít pomalu cvičit. K mé celiakii způsobené v průběhu braní antikoncepce se přidaly ještě další alergie na potraviny. Nejhorší alergie se objevila na kokos. To vám tak začne otékat břicho, krk, nemůžete dýchat, je vám zle až zjistíte, že prožíváte anafylaktický šok.

Nikdy nepřestávej věřit

Aktuální stav.

Nemohu říci, že by situace byla úplně optimální a nepociťovala necitlivost v nohou nebo neřešila přicházející příznaky. Ale mohu se více zapojit do běžných aktivit, které jsou standardem pro kohokoliv z nás. Pro okolí se prezentuji jako pozitivní člověk a chci tímto směrem pokračovat, i když mě samotnou to vnitřně poznamenalo. Život mě naučil, že nikdy nesmím nic vzdát, jít si stále za svým snem a nikdy nepřestávat věřit.

Díky mým zkušenostem jsem začala podnikat v terapiích, trénincích a pomáhat lidem od bolesti. Po tom všem, co jsem si s nohami prožila, se dokáži velmi dobře vcítit do kohokoliv a nic mi nepřijde už nemožné!

Kalendář 7.7.2018, kategorie: Příběhy

Zpět na články